CHUS 98/2022 33 Starostlivosť o prírodu a krajinu Philonthus mareki, Rhinomias robustus a další jména, která dnes už platné druhy nepředstavují. S jakými druhy brouků, které se při současném stavu poznání považují za endemity Tater, se tedy můžeme v tomto pohoří setkat? Nebria tatrica tatrica (Obr. 1) – je v tomto nominálním poddruhu jedním ze dvou dávno známých endemitů Tater (popsána už v roce 1859) a zároveň také největším z nich (7 – 9 mm). Je hygrofilním taxonem s oblibou vyhledávajícím vlhká místa v alpinských polohách. Nejčastěji obývá prameniště, okraje sněhů nebo vlhké deprese v ledovcových kotlích. Na území Tater je ve vysokých polohách častým broukem. Ve zvláštních poddruzích se vyskytuje také v Nízkých Tatrách, Malé Fatře a ve Slovenském rudohoří. Alpinia alpicola (Obr. 2) – je druhým „starým“ endemitem, popsaným ve stejném roce jako předchozí druh. Jedná se o drobný epigeický druh drabčíka, predátora mikroorganismů, který opět žije jen vysoko v alpinských polohách. Jemu velmi blízce příbuzný a mnohem častější druh A. loehsiana je západokarpatským druhem, který je známý kromě Tater také z Nízkých Tater a Babej hory. Coryphiomorphus dieckmanni (Obr. 3) – poměrně nedlouho známý druh, drobný hygrofilní drabčík, predátor mikroorganismů, který obývá velmi vlhká prostředí bystřin, kde aktivuje v přeplavovaném mechu na kamenech ve vodopádech a řečištích potoků. Známý je z montánních až subalpinských poloh především Belianských, méně i Západních Tater. Aphthona tatrica (Obr. 4) – nejnověji poznaný endemit (Čížek 2019), který byl objevený v rámci zmíněných průzkumů v posledních letech. Fytofágní dřepčík, jehož první nálezy byly učiněny náhodně na vrcholu Hlúpeho v Belianských Tatrách v roce 2008. Nový druh v něm byl ale rozpoznán teprve v laboratorních podmínkách, proto se dlouho nedařilo zjistit jeho živnou rostlinu a dalších několik let se přes cílený výzkum nedařilo najít ani další doklady. Teprve v roce 2013 byl dřepčík objeven v bohaté populaci na Linum perenne extraaxillare v závěru doliny Zadné Meďodoly. Len vytrvalý karpatský (ľan konáristy) tak byl identifikován jako jeho živná rostlina a díky tomu byl později cíleným vyhledáváním druh nalezen i v Západních Tatrách v masivu vápencových Červených vrchů. Není zcela vyloučeno, že se dřepčík může vyskytovat i v jiných vysokých pohořích Západních Karpat, kde je tato rostlina domácí, např. v Malé Fatře. Ceutorhynchus tatricus (Obr. 5) – je endemitem vápencových okrsků Tater. Historie jeho poznání je velmi zajímavá. Prvních několik exemplářů bylo nalezeno v letech 1956 a 1958 entomologem Dr. A. Hofferem na někoObr. 3. Coryphiomorphus dieckmanni (velikost 3,0 mm) Obr. 4. Aphthona tatrica (velikost 2,2 mm), foto: P. Čížek
RkJQdWJsaXNoZXIy MjAzMjQ2NA==