32 CHUS 98/2022 Starostlivosť o prírodu a krajinu Obr. 1. Nebria tatrica tatrica (velikost 8 mm) Obr. 2. Alpinia alpicola (velikost 2,2 mm) nu jejich údajů ve svém objemném díle zpracoval Roubal (1930, 1936, 1937–41). Určitý útlum entomologických aktivit pak přišel se zpřísněním ochranářského režimu národního parku. Zdálo se navíc, že fauna brouků Tater je již dostatečně poznána a přírodovědecké aktivity by tak měly směřovat spíše k ochraně poznané bioty než k pokusům o nové objevy. Přesto takové pokusy neustaly docela. V posledních zhruba třiceti letech se ke studiu fauny brouků Tater vrátila řada slovenských i českých entomologů, kteří výsledky svých výzkumů zčásti i publikovali (např. Jászay 2004, Kodada 1990, Majzlan 2003, 2013, 2015). Autor patří ke skupině českých entomologů, jejichž hlavním cílem bylo na základě udělených výjimek k průzkumu pokusit se dosavadní poznatky o fauně brouků rozšířit, a to především ve vápencových oblastech Západních a Belianských Tater, kde se zdál být určitý potenciál k novým objevům. Průzkumy v letech 2008 – 2020 zdokumentovaly výskyt téměř jednoho tisíce druhů brouků na území TANAPu. Výsledky byly publikovány v několika dílčích pracích (Mantič & Benedikt 2011, 2019, Krátký 2012, Mantič 2012, Benedikt et al. 2015, Čížek 2019), souhrnná publikace je v přípravě. Průzkumy přinesly vedle nálezů početných vzácných a ohrožených druhů také popisy dvou zcela nových druhů brouků, které prozatím vedeme jako endemické pro území Tater. Faunu brouků Tater lze rozdělit do několika základních skupin s ohledem na jejich vztah ke specifickému přírodnímu prostředí velehor. Velkou skupinu tvoří druhy s indiferentním vztahem k přírodnímu prostředí, často druhy euryekní, stanovištně nenáročné. Další početná skupina zahrnuje druhy vázané na horské prostředí, více náročné na podmínky stanoviště, převážně evropského nebo eurosibiřského rozšíření, známé na Slovensku z většího počtu horských celků. Menší, ale velmi specifická je skupina vysokohorských druhů. Ta ale není homogenní. Obsahuje jak druhy s širším rozšířením, boreomontánní, boreoalpinské, alpsko-karpatské nebo sudeto-karpatské, případně známé i z jiných velehor mimo tyto hlavní horské celky, tak druhy specificky karpatské nebo dokonce úzce západokarpatské. V nich zcela výjimečné, druhově ale nepočetné zastoupení mají druhy endemické, výhradně tatranské. S endemismem to ale není tak jednoduché. Z území Tater byla popsána celá řada druhů, považovaných původně za jejich endemity. S postupem poznání entomofauny jejich řady ale řídly, a to ze dvou důvodů. Prvním z nich byla skutečnost, že se některé z nich s dalším výzkumem podařilo nalézt i jinde než jen v samotných Tatrách. Proto např. druhy Carpatobyrrhulus tatricus, Cercyon tatricus, Deltomerus tatricus, Ochthephilus tatricus či Pterostichus blandulus dnes už nejsou výhradními druhy Tater. Druhým důvodem je synonymizace některých z Tater popsaných druhů s jinými, dnes platnými druhy. Sem patří např.
RkJQdWJsaXNoZXIy MjAzMjQ2NA==