34 CHUS 98/2022 Starostlivosť o prírodu a krajinu lika místech vyššího montánního až alpinského pásma v oblasti Doliny Siedmych prameňov a v masivu Bujačího vrchu v Belianských Tatrách. Dr. Hoffer byl odborník na blanokřídlý hmyz a brouky se nezabýval. Jeho materiál nasbíraných brouků se tak dostal postupně k několika specialistům na nosatce, kteří v nich identifikovali nový, dosud neznámý druh. Protože se ale jednalo vesměs o samice, nebylo možné druh dostatečně seriózně popsat. Je známo, že v následujících šedesátých letech byly v Belianských Tatrách činěny pokusy o nalezení dalších kusů tohoto nosatce, všechny ale skončily neúspěchem a časem se na sérii kusů ze starých nálezů zapomnělo. Jednotlivé exempláře pak skončily v některých muzejích, kterými série při pokusech o její identifikaci prošla. Znovu bylo toto téma oživeno až v roce 2008, kdy začala na území TANAP pracovat skupina entomologů, jak je zmíněno v úvodu článku. Úsilí o nalezení dalších kusů bylo ale korunováno úspěchem teprve v roce 2009, kdy se na lokalitě Skalné vráta, tedy opět v oblasti Bujačího vrchu, podařilo najít další exemplář, tentokráte samce, u něhož se potvrdily předchozí domněnky o novém, dosud nepopsaném druhu a ten tak mohl být konečně oficiálně představen odborné veřejnosti (Krátký 2012). V roce 2017 byl nosatec nalezen v jediném exempláři také v Západních Tatrách v masivu Červených vrchů. To znamená, že rozšíření nosatce je širší a zahrnuje všechny vápencové okrsky Tater s výskytem ve vysokém montánním až alpinském pásmu. Nevyřešenou otázkou zůstala potravní vazba tohoto fytofágního druhu. Podle původních nálezů a nových nálezů v Belianských Tatrách se zdálo, že výskyt zde je podmíněn přítomností některé specifické rostliny, v jiných místech Tater a Slovenska neznámé nebo velmi vzácné. Z toho důvodu padla volba především na trýzel Wahlenbergův (Erysimum hungaricum wahlenbergii) z čeledi Brassiacaceae, která je živnou čeledí pro nosatce rodu Ceutorhynchus. Právě v oblasti Bujačího vrchu se vyskytují asi nejbohatší slovenské populace této rostliny. Tento předpoklad byl ale vyvrácen uvedeným nálezem druhu v Západních Tatrách, kde se na lokalitě nálezu tato rostlina nevyskytuje. Zde byla ale v místě nálezu početná jiná rostlina čeledi Brassicaceae – dvojštítek hladký (Biscutella laevigata). A protože se právě tato rostlina vcelku běžně vyskytuje i na řadě míst Bujačího vrchu od Skalných vrát až po vrcholové partie, stala se právě ona hlavní adeptem na živnou rostlinu nového tatranského endemita. Trachystyphlus beigerae (Obr. 6) – je dalším endemickým nosatcem Tater. Popsán byl z polské strany hory Temniak v Západních Tatrách, kde byl nalezen v několika kusech v roce 1970. Už předtím byly ale z této oblasti známy i další dva exempláře v historické sbírce K. W. Letznera, sbírané ve druhé polovině 19. století. Další doklady o výskytu druhu ale čekaly na své objevení téměř třicet let, když byla v roce 1999 nalezena početná populace na vrchu Kresanica v Červených vrších po obou stranách státní hranice. Současné výzkumy pak potvrdily jeho poměrně plošný výskyt i v hřebenových partiích Belianských Tater. Brouk obývá alpinské louky, kde je vývojově vázaný na vápnomilné druhy rožců, především rožec širokolistý (Cerastium latifolium). Určitou kuriozitou mezi tatranskými endemity pak zůstává v roce 1911 popsaný druh Agaricophilus dieneri, který autor popisu Edmund Reitter, jeObr. 5. Ceutorhynchus tatricus (velikost 2,8 mm)
RkJQdWJsaXNoZXIy MjAzMjQ2NA==