CHUS 97/2021 107 Fórum názorov Místo vody v krajině máme suché lesy Inovativní metoda„jáma-hráz-jáma“ Les je úžasné místo. Chodíme do něj na houby, na výlety nebo za prací. Když les postihne kalamita v podobě přemnoženého kůrovce, orkánu nebo požáru, jsme z této situace nešťastni. Naše oblíbená místa na dobro zanikla a zůstaly nám po nich jen vzpomínky. Po každé pohromě stojíme před zásadní otázkou, co s kalamitní plochou udělat? Buď ji necháme přírodě, ať si s ní poradí sama nebo na holiny pošleme pily a harvestory. V takovém případě dochází ve většině případů k vytváření nové šedé sítě lesních cest a přibližovacích linek, které nenápadně ale systematicky odvádějí z krajiny naše největší bohatství: VODU. Tento článek je zaměřen na popis inovativní metody obnovující vsakovací schopnost utužených půd, které byly na dlouhou dobu poškozeny pojezdy těžkých mechanizmů při zpracování dřeva. Úvod Les byl po většinu historie lidstva vnímán jako nenahraditelný zdroj materiálu pro ekonomický vývoj moderní společnosti člověka [1]. Až teprve v posledním století byly zkoumány i mimoprodukční funkce lesa ve formě ekosystémových služeb [2]. Pravděpodobně nejzásadnější pro většinu lidí je jejich rekreační funkce [3], která se ukázala být zvláště důležitá během koronavirové pandemie [4]. Neméně opomíjenou službou stromů a lesa jsou například zdravotní benefity coby „lapače“ škodlivých emisí [5]. Už méně známý je vliv lesa na hydrologický cyklus skrze zvyšování oblačnosti [6] nebo snižování odtoku vody do řek [7]. Příkladů pozitivního působení lesa na množství a kvality vody v krajině [8, 9] však nalezneme v literatuře celou řadu. Odborné studie nám kromě těchto dobrých zpráv přináší i ty nepříliš příjemné. Při nesprávném a nešetrném využívání lesů můžeme lehce o mnohé pozitivní benefity přijít a co více, můžeme i vzniklé negativní procesy prohloubit. Zhutněná půda: neviditelný nepřítel V posledních dekádách se v rámci intenzifikace lesnického manažmentu exponenciálně zvýšilo množství používané těžké techniky jako nástroje k efektivnějšímu hospodaření v lesích. Vliv těžké techniky na půdu je dobře popsaným jevem zejména v prostředí zemědělských pozemků. Tento fenoménu se bohužel nevyhýbá ani lesním pozemkům. Lesní půdy jsou vysoce náchylné ke zhutnění [10]. Vlivem pojezdu těžebních strojů na lesní přibližovací linky dochází ke stlačení půdy [11, 12]. Zhutnění půdy je doprovázeno narušením či zcela zaniknutím půdních cestiček – pórů a zánikem jejich kontinuity (návaznosti) [13]. V nenarušeném prostředí mají póry důležitou funkci jako „tunely“ pro převod jak živin, tak i vody. Svým působením tak lesní cesty narušují podpovrchový odtok napříč svahem [14, 15], který je důležitý pro zásobování lesa vodou a živinami. V sušších obdobích pak může tato voda v lese chybět, čímž se zvyšuje stres rostlin. Naopak ve srážkově bohatším období fungují cesty jako koncentrované odvodňovací kanály. Na zhutněném povrchu cest se většina dešťové srážky transformuje na povrchový odtok [16]. Lesní cesty se tak často chovají spíše jako občasné vodní toky (vádí) v aridních oblastech. Ty jsou totiž (stejně jako cesty) zvodnělé jen po tu část roku, kdy prší. Pokud takovou přibliObr. 1: Zahlubující se linka na stahování dřeva
RkJQdWJsaXNoZXIy MjkyNzgx